Jiří Moravský Brabec, F&C březen 2003

Rubrika časopisu F&C "písničkový tip"

Bůhví, co se stalo v noci

Pražská skupina Bůhví loni na Burze v F&C dopadla ze všech debutujících kapel nejlépe. Může za to jistě i nezaměnitelný sound s trubkou, kytarami a klávesami znějícími po klavíru a s bicími hranými občas štětečky, pohodová nákladová muzika s přídechem nějakého staršího jazzu. Jejich texty nejsou sice ještě vybroušené lahůdky, ale už v nich najdeme hezká místa. Vybral jsem skladbu V noci od Martina Hrubého, který dokáže využít dobře viděného a přesně načrtnutého detailu vyvolávajícího v posluchači představy. Smyslné kresby Egona Shieleho, hlas srdcerváče Anavoura (i když na ten asi letěla spíš generace mé maminky), to není špatné...Nebo třeba přesně zvolené sloveso: zašuměl hlas Aznavoura - člověk přímo vidí mírně šumící klasické LP, otáčející se na gramofonu, svíčka na něm tvoří lesklý paprsek černoty. Třetí sloka mi pravdu připadá trochu kostrbatá, v druhé se musí Everest vyslovovat dost česky, aby se rýmoval se slovem pelest (v psané poezii bychom hovořili o grafickém rýmu, zatímco Schiele - chvíle je rým fonetický), ale čtvrtá sloka je půvabná, díky spojení slov s vnitřním rýmem "mrzout kohout" (dokonce ve stejném místě jako v první sloce "za sklem křídlem) a v druhé "do teď v paměť") a dokonalé zkratce vyjádřené v prvních dvou verších. Nejvíc mě však dostal řádek v první sloce: po stehně se sklouzl rozparek. Ten řádek vidím naprosto filmově - sukně je černá, stehno v černých punčochách, v pozadí je nějaký tmavě rudý plyš. Extrakt smyslnosti. Oč lepší než obrátit podmět a předmět a napsat, že stehno problesklo rozparkem. Je to sukně a její rozparek, ne stehno co způsobuje smyslnost chvíle v noci.

V noci

Na svíci se dělal oharek
zašuměl hlas Aznavoura
po stehně se sklouzl rozparek
za sklem křídlem ozvala se můra

Fotka z cesty na Mount Everest
nad ní na zdi Egon Shiele
tvé dlaně se chytly za pelest
do teď v paměť navždy vrytá chvíle

A takhle já tu o nás dvou sním
mlčky hladím prázdno ve vlasech
zatímco ty trávíš noc s ním
já zkouším zda bych znovu v uších tvůj hlas nezaslechl

Splynuly ručičky hodinek
jako my a pak tma řídla
zvlhlých rtů se dotkl polibek
mrzout kohout rozepjal svá křídla

Pochopitelně vnitřních asonancí najdete víc, dokonce i změna motivu křídel v noci (můra) a za svítání (kohout) je hezké použití symbolického detailu, prostě v tom textu je dost hezkých míst, aby stál za bedlivější prozkoumání.

Jiří Moravský Brabec, F&C březen 2003